Dialýza

Peritoneální dialýza

Peritoneální dialýza je intrakorporální metoda očišťování krve. Podstatou této metody je využití peritonea (pobřišnice) jako dialyzační membrány. Transport látek (solutů, vody) probíhá obousměrně mezi peritoneem a dialyzačním roztokem napuštěným do břišní dutiny. Čistící roztok, nazývaný dialyzát, se pomocí speciální, hadičky napustí do dutiny břišní.

Tekutina, zplodiny látkové výměny a chemikálie prostupují tenkými cévami do dialyzátu. Po několika hodinách, je dialyzát vypuštěn z břicha, spolu se zplodinami látkové výměny. Poté se naplní břicho čerstvým dialyzátem a čistící proces začne znovu.

Hemodialýza

Hemodialýza je procedura, která čistí a filtruje krev, využívá difuzi a filtraci, s vyšším podílem difuze. Zbavuje tělo nebezpečných odpadů a nadbytečných solí a vody. Rovněž kontroluje krevní tlak a pomáhá tělu udržet správnou rovnováhu takových látek jako draslík, sodík a chloridy.

Nejdůležitějšími zařízeními jsou dialyzátor, dialyzační monitor a systém hadiček. Během dialýzy krev proudí pomocí hadiček - krevních setů do dialyzátoru. Dialyzátor filtruje odpadní látky, hlavně močovinu, kreatinin, fosfor a nadbytečné tekutiny. Průběžně vyčištěná krev proudí návratovým setem zpět do těla. Opačným směrem než krev protéká dialyzační roztok, který je po průchodu dialyzátorem odváděn do odpadu

Hemofiltrace pracuje na principu filtrace a hemodiafiltrace užívá filtraci a difuzi, s vyšším podílem filtrace. Hemodialýza je z těchto modifikací nejčastěji užívanou metodou.

Funkce ledvin

Hlavní funkcí ledvin je eliminace odpadových produktů dusíkového metabolismu a udržení stálého vnitřního prostředí. Starají se o to, aby v organizmu bylo optimální množství vody, různých minerálů, kyselých a zásaditých látek, vylučují zplodiny látkové přeměny. Pro plnění svých úkolů jsou vybaveny mnoha funkcemi. Ledviny řadou procesů vytváří tzv. definitivní moč, jejímž prostřednictvím ledviny zbavují organizmus vody, zplodin metabolizmu, minerálů (sodíku, draslíku) a dalších látek. Kromě vylučovací funkce mají ledviny funkce endokrinní a metabolické. Vytvářejí hormon erytropoetin, který je nezbytný pro tvorbu krve. Další z ledvinných hormonů, renin, reguluje krevní tlak a objem krve v cévách. V ledvinách se odbourává inzulin, na němž závisí metabolizmus cukrů a růstový hormon. Aktivní forma vitaminu D, pro jejíž vznik jsou ledviny nutné, ovlivňuje metabolizmus fosfátů a vápníku, a tím nejen složení kostí, ale i mnoha dalších tkání a orgánů.

Selhání ledvin

Chronické renální selhání je stav, kdy ledviny již toto nejsou schopny zajistit, což se projeví jako komplexní metabolická porucha s řadou orgánových manifestací. Klinická klasifikace chronického onemocnění ledvin, která jako indikátor používá glomerulární filtraci ledvin (K/DOQI 2002) je 5-ti stupňová, od minimálního poškození ledvin až do pátého stadia, kdy dochází k úplnému selhání ledvin. Toto „konečné selhání ledvin“ je stav, kdy chronická nedostatečnost ledvin postoupila do fáze, kdy udržení homeostázy celého organismu není možné bez náhrady funkce ledvin. Metody suplující funkci ledvin, tj. hemodialýza, peritoneální dialýza nebo transplantace, tak nemocným se selháním ledvin umožňují přežit.

Nejčastější příčinou je primární onemocnění ledvin - chronická glomerulonefritida, chronická intersticiální nefritida a polycystická degenerace ledvin, a nebo se jedná o důsledek dlouhodobého poškození ledvin jiným onemocněním postihující více systémů – diabetes mellitus, arteriální hypertenze, ateroskleroza apod. Různí se v jednotlivých věkových skupinách, závisí i na rase a pohlaví. Poruchy funkce ledvin mohou být akutní (je možné úplné uzdravení) a chronické (ty bývají doživotní)

Náhrada funkce ledvin

Podstatou očišťování krve u současných mimotělních metod náhrady funkce ledvin je přechod látek přes semipermeabilní membránu. Očišťování krve s využitím takové membrány se uskutečňuje na principu difuze, filtrace a adsorpce. Podle toho, který z principů se při očišťování krve uplatňuje, se mimotělní metody dělí na hemodialýzu, hemofiltraci a hemodiafiltraci.

Existuje několik forem peritoneální dialýzy – CAPD (kontinuální ambulantní peritoneální dialýza), je nejběžnějším typem peritoneální dialýzy, kdy si nemocní provádí 3-5 výměn dialyzačního roztoku. Dialyzát protéká z umělohmotného vaku katétrem do břicha. Dialyzát je zde ponechán s uzavřeným katétrem. Po několika hodinách je roztok vypuštěn zpět do vaku. Poté znovu je břicho napuštěno čistým roztokem stejným katétrem. Čistící proces nyní opět začíná. Dále APD (automatizovaná peritoneální dialýza), kdy výměny roztoku, probíhající v sérii krátkých výměn během noci, jsou zajištěny pomocí přístroje „cycler“.

Transplantace ledviny

Transplantace ledviny je nejúčinnější léčbou chronického selhání ledvin. Při transplantaci se jedna ledvina z vhodného mrtvého či živého dárce ukládá do malé pánve, kde se její cévy napojí na pánevní tepnu a žílu příjemce. Močovod transplantované ledviny se přišívá k močovému měchýři. Úspěšně transplantovaná ledvina nahrazuje v plné míře všechny ledvinné funkce. Nová ledvina může začít pracovat ihned po transplantaci, ale může to trvat i několik týdnů, než začne tvořit moč. Původní ledviny jsou ponechány na svém místě, pokud nejsou příčinou infekcí nebo vysokého krevního tlaku.

Nejčastěji pochází transplantovaná ledvina od osoby, která právě zemřela. Tento druh transplantace je nazýván kadaverózní transplantací. Při této transplantaci dárce umožní transplantaci dvěma nemocným. Darovat ledvinu může i zdravý žijící dárce. Tento druh darování ledviny se nazývá příbuzenská transplantace. Ledvinu může darovat i manžel nebo manželka. Je velmi důležité, aby se dárcova krev a tkáně shodly co nejvíc s krví a tkáněmi příjemce. Tato shoda brání imunitnímu systému, aby bojoval proti nové ledvině.

Transplantaci nelze užít u všech nemocných s chronickým selháním ledvin. Jednak je nedostatek vhodných dárců, jednak v dialyzačních programech přibývá starých a zdravotně komplikovaných jedinců, pro něž transplantace není vhodná. v naprosté většině se ledviny transplantují nemocným, kteří předtím byli léčeni dialýzou. Po selhání funkce transplantované ledviny se nemocní obvykle vracejí do dialyzačního léčení. Transplantační a dialyzační léčba spolu nesoupeří, ale navzájem se v péči o nemocné s chronickým selháním ledvin doplňují.